Strom byl, je a bude v mnoha civilizacích, kulturách a náboženstvích ať už jako rostlina či mytologický symbol významným předmětem uctívání a rovněž místem pro nejrůznější obřady, modlitby a meditace, které provázely každodenní duchovní život mnoha kultur, kmenů a národů po celém světě, jenž této rostlině přisuzovaly hluboký duchovní význam a často také ozdravnou moc.
Stálezelené stromy byly vnímány jako obraz plodnosti, nesmrtelnosti nebo také znovuzrození. V jejich hlubším duchovním chápání nabývaly stromy ještě vyšších významů a funkcí. Jednou z nich byla funkce světové osy – axis mundi (→ strom světa). Byl s ním spojován také čas, v době kamenné např. střídání letního a zimního slunovratu. A v neposlední řadě byl strom uctíván jako spojnice mezi pozemskými a nebeskými říšemi, jako místo “vyššího vnuknutí” nebo jako zdroj nezměrné moudrosti a poznání (→ strom vědění).
Tyto tradiční aspekty posvátného stromu můžeme v nejrůznějších formách nalézt zejména v mytologii, ale také v mnoha světových náboženstvích, jak polyteistických, tak i v monoteistických.
Strom světa
Strom světa, popř. světový strom lze považovat za základní význam posvátného stromu. Tento aspekt se nejčastěji objevuje v mýtech o stvoření světa. Byl uctíván i coby spojnice pozemských a vyšších nebeských říší nebo přímo jako sídlo nebeských božstev. Stromy se díky tomuto významu staly vhodnými místy pro nejrůznější obřady, rituály, modlitby, věštby, meditaci či shromáždění.
Strom vědění
Aspekt stromu vědění pravděpodobně pramení z předchozího aspektu stromu světa, díky kterému bývaly stromy často označovány jako “místa vyššího vnuknutí”, na kterých bylo možno dosáhnout nepředstavitelných vědomostí a moudrosti.
Jiného významu nabývá strom vědění v křesťanství a judaismu, kde se vyskytuje v podobě stromu poznání dobra a zla, který se stal příčinou prvotního hříchu a pádu prvních lidí (Adam a Eva).
Strom života
Třetím tradičním aspektem je strom života, který může zahrnovat více významů. Základní význam vychází z funkce stromu jako zdroje životodárné potravy, zdravých plodů, kterými se živí i sami bohové a důležité stavební suroviny – dřeva. V našem případě je strom prostředkem ke znovuzrození našich blízkých.
Keltská mytologie
V keltské mytologii a keltském duchovním životě se stromy rovněž těšily velké úctě. Celé keltské kmeny se pojmenovávaly po stromech a některá města na území dnešního Spojeného království a blízkého Irska mají rovněž svá jména odvozena od názvů stromů.
Se stromy bývají spojováni především keltští kněží – druidové. Římský filosof Plinius starší se domníval, že jejich jméno pochází z řeckého slova “drys” (dub). Pronesl také, že: “Druidové nepovažují nic za posvátnější než jmelí a strom, na němž roste, je-li to dub.” Společnost si poté díky těmto výrokům začala keltské duchovní spojovat především s tímto stromem.
Druidové pro své různorodé aktivity volili především prostory posvátných hájů. Zde u Keltů se tato místa nazývala Nemeton (podle keltské bohyně Nemetony). Na těchto často odlehlých místech druidové nevykonávali pouze oběti a obřady s nimi spojené. Druidové zde, jakožto uznávaní a vážení učitelé, i vyučovali. “Vyprávělo se, že tam nazpaměť učí verše ve velkém počtu. Druidové i sami jejich žáci jsou toho názoru, že není správné to, co se naučili, přechovávat v písemné podobě.” (Gaius Julius Caesar, Commentarii de bello Gallico).
Zajímavým prvkem druidského vědění je mimo jiné tzv. stromová abeceda neboli Ogham (Ogam).
Severská mytologie
V severské mytologii, pocházející od germánských kmenů, které obývaly Skandinávský poloostrov a jeho okolí, byl uctíván severský strom světa, jehož jméno bylo Yggdrasil. Byl popisován jako vždyzelený vzrostlý jasan (nebo také tis). Yggdrasil představoval obrovský, celý svět objímající strom, který se rozprostíral od podzemních říší (Helheim, Svartálfheim), skrze pozemské (Niflheim, Múspellheim, Jötunheim, Vanaheim, Midgard) až do nebeských říší (Ásgard, Álfheim) a spojoval tak všech devět světů severské kosmologie.
U jeho kořenů se nacházely tři studny (prameny), které vyživovaly strom: pramen Elivágar v Niflheimu – dvanáct ledových proudů, Mímirova studnice v Jötunheimu – zdroj veškeré moudrosti a studna Wyrd v Ásgardu, střežená trojicí norn (Urd, Verdandi a Skuld). Yggdrasil byl též obklopen několika bájnými zvířaty a stvořeními. V Midgardu se nacházel mořský had Midgardsormr, který zakousnut do svého vlastního ocasu celou říši obepínal (→ Uroboros). Kořeny Yggdrasilu v Niflheimu ustavičně neúspěšně ohryzával drak Nidhogg. Mezi další obyvatele stromu patřil i orel Vidofnir (popisován také jako kohout), který sídlil v nejvyšších větvích. Napříč stromem běhala sem a tam veverka Ratatosk, která předávala urážlivé vzkazy mezi moudrým orlem a drakem Nidhoggem, jehož se orel snažil odehnat od kořenů stromu.
Mladší doba kamenná
V pravěkém období Neolitu byl strom spojován především s časem. Ten pro soudobého člověka znamenal střídání dne a noci, měsíčního měsíce a slunečního roku. Brzy byl člověk schopen odhalit dva extrémní body, jenž z těchto rytmů vyplývaly a každý rok se opakovaly. Byly jimi zimní slunovrat (s nejdelší nocí a nejkratším dnem) a letní slunovrat (s nejdelším dnem a nejkratší nocí). Tyto body dělí rok na přibývající a ubývající polovinu.
V této době se začal objevovat univerzální symbol tzv. slunečního kola či slunečního kříže.
Tento symbol sestává z kruhu a dvou spojnic (vertikální a horizontální). Ty vytvářejí na kruhu čtyři body, které znázorňují jak slunovraty, tak i rovnodennosti (jarní a podzimní).